Obsah dílu prvního. Stránka Slovanská otázka. Politická studie, již sepsal dr. Karel Mattus. Zápas Evropy s plemenem mongolským, hledíc obzvláště k válkám Rusův Z Lublaně do Terstu. Přírodovědecký výlet, jejž vypisuje dr. V. Kurz 21, 133 Noci u moře. Báseň Jar. Vrchlického Starohorský filosof. Vypravuje A. V. Šmilovský.. 33, 141, 211, 292, 390, 452 Nikolaj Alexějevič Kirjejev. Od Eduarda G. Valečky. Česká balada a romance. Podává Ferdinand Schulz . Přehled dějepisné činnosti české v letech 1872-1876. Sepsal dr. Josef 55, 224, 375, 463 103, 188 113 Jan Nep. Nejedlý. Studie biografická, kterouž sepsal Ant. Rybička 241, 360 O historii výtvarného umění v Čechách. Píše dr. Jos. Kalousek Naděje v budoucnost Slovanstva. Úvahy Fr. V. Jeřábka OSVĚTA Slovanská otázka. Politická studie, již sepsal dr. Karel Mattuš. poloostrovu Balkánskému obrácen jest nyní zřetel celého vzděla'ného světa vůbec a světa slovanského zvláště. Jako před nedávnem jednota německá docílena byla krví a železem, tak nyní břitkým mečem na pláních srbských a horách bulharských řeší se ne spor křesťansko-turecký, ani protivenství Rusů a Turků, ale věc mnohem důležitější, totiž otázka slovanská, jež zahalovala se po celé stoleti v málo významný název otázky východní. Nejde tu jedině o rovnoprávnost národní mezi Bulhary, Srby a Turky, ani o vyrovnání mezi islamem a evangeliem, nýbrž o docílení rovnováhy evropské, kterou patrně pohřešujeme od té doby, co idea národnosti za novověký princip státotvorný a státoborný povznešena jest. Rovnováha evropská! Kdož nevzpomene si při slovech těch na dobu svaté aliance, v níž šibolet ten platil v mluvě diplomatické za roušku, kterou zahalovalo se každé násilí velkými státy na malých páchané. Rovnováha evropská viděla se v účinném snažení evropských mocností, aby zabráněno bylo jednotlivé velmoci u zmohutnění takovém, při němž ostatní spojené moci více by jí odolati nemohly. Hypothesa tato ovšem byla a bez pochyby také zůstane jen theoretickým problémem, poněvadž nový věk neznal státu, který by k takové nadvládě byl dospěl, aniž se zdá býti pravdě podobno, že by kterýkoli stát k takové světovládě dospěti mohl. Zajisté ani Napoleon I. na vrcholi moci a slávy své neměl převahy tak veliké, aby mu spojené síly všech ostatních velmocí nebyly mohly čeliti. Od té doby, kde Napoleon III. uznal ohromnou váhu národnosti a ji také proti svým nepřátelům vhodně použiti dovedl, až konečně její mocí také sám padl od sjednocení Italie a Německa i ti, kdož po tu dobu národopisný moment v státním životě podceňovali, potupně švindlem jej nazývajíce, přisvědčují, že poměry evropské jsou nehotové, |